Zavřít
© 2024 SÚRAO
vše, co potřebujete vědět o stávajících úložištích
Ve zdravotnictví, při výzkumu, v průmyslu ale třeba i během výroby elektřiny v jaderných elektrárnách vzniká nízko a středněaktivní odpad – ročně zhruba 450 tun. Tento odpad je třeba izolovat, aby neohrožoval životní prostředí a člověka. K tomu slouží úložiště nízko a středněaktivních odpadů. Zpracované radioaktivní odpady v nich zůstanou bezpečně uložené několik století – do doby, kdy pro své okolí již nebudou představovat nebezpečí.
V současné době jsou v České republice v provozu tři úložiště radioaktivních odpadů. Jsou určená pro ukládání nízko a středněaktivních energetických a institucionálních radioaktivních odpadů.
Institucionální odpady vznikají ve zdravotnictví, školství, průmyslu, zemědělství či výzkumu. Mohou to být např. vyřazené zářiče či kontaminované pracovní pomůcky. Radioaktivní odpady z výroby elektřiny v jaderných elektrárnách jsou například provozní kapaliny, kontaminované stavební materiály, nebo kontaminované pracovní pomůcky.
Radioaktivní odpady je třeba před uložením zpracovat například zpevněním či lisováním. Ke zpevnění a ztužení se používá bitumen, cement nebo geopolymer. Jaký materiál a metoda se ke zpracování použije, vždy závisí na typu odpadů.
Zpracování radioaktivních odpadů do formy, ve které mají být trvale uloženy, zajišťuje jejich původce. Obalové soubory s radioaktivními odpady musí splňovat podmínky přijatelnosti pro konkrétní úložiště. SÚRAO při přejímce obalové soubory kontroluje. Když pracovníci úložiště zjistí, že obalové soubory nesplňují stanovené podmínky, odpady k uložení nepřijmou.
Vlastní odpady se umísťují do stolitrových sudů a ty se poté vkládají do sudů o objemu 200 litrů. Prostor mezi oběma sudy se zaplňuje betonem, čímž vzniká 5 cm silná ochranná vrstva.
Radioaktivní odpady ukládané v úložišti Dukovany jsou v sudech zpevněny bitumenem nebo geopolymerem, betonová směs se na zpevnění odpadů používá především v případě úložišť Richard a Bratrství. Po uzavření se celé obalové soubory natřou speciálním nátěrem a označí se, aby bylo jasné, jaké odpady a od jakého původce obsahují.
Nízko a středněaktivní odpady jsou pro své okolí nebezpečné většinou v řádu stovek let (v závislosti na poločasu přeměny radionuklidů obsažených v těchto odpadech), postupně svou radioaktivitu ztrácí. Jejich potenciální nebezpečí eliminuje systém bariér úložišť. Zabrání styku člověka a životního prostředí s radioaktivními odpady na dostatečně dlouhou dobu – až do chvíle, kdy nebudou pro své okolí představovat nebezpečí.
Životnost sudů, kterým říkáme obalové soubory, je výrobcem deklarována 30 let. Tato doba je prodloužena protikorozním gumoasfaltovým nátěrem a je tak dostatečná pro manipulaci při přejímce. Přijatý obalový soubor je prakticky ihned uložen na svou pozici v ukládací komoře a jakmile je komora zcela zaplněna odpady, je veškerý meziprostor vyplněn betonovou směsí s nízkou hydraulickou vodivostí. Dlouhodobá bezpečnost úložiště je zajištěna systémem vzájemně nezávislých bariér, mezi které není obalový soubor počítán. Takovou bariérou je právě betonová výplň komory. Další bariéru tvoří geologické prostředí s vynikající nepropustností pro vodu.
V úložišti Dukovany jsou bariérami izolační systém jímek a geologické podloží.
Kritéria pro umístění úložiště, která stanoví vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, vylučují umístění úložišť například v záplavových územích nebo v seizmicky aktivních oblastech.
Všechna úložiště jsou velmi pečlivě hlídána, fyzická ochrana brání vniknutí neoprávněné osoby. Navíc, ukládané odpady vzhledem k jejich nízké aktivitě nemají žádnou cenu, nic z nich nelze vyrobit.
Žádné. Systém bariér zajistí izolaci radionuklidů obsažených v uložených odpadech. Hodnoty příkonů zevního ozáření v obslužných prostorách úložišť jsou srovnatelné s hodnotami, které lze naměřit i na veřejných místech – to znamená naprosto minimální.