SubmenuZavřít

Bezpečnost a monitorování

Ukládání, tedy trvalá likvidace, je posledním krokem při nakládání s radioaktivními odpady. Cílem je umístit nepoužitelné produkty (radioaktivní odpady), které vznikly při využívání zdrojů ionizujícího záření (například ve zdravotnictví, výzkumu, v průmyslu nebo při výrobě elektrické energie), odděleně od životního prostředí. To lze bezpečně zajistit umístěním radioaktivních odpadů ve speciálních zařízeních – úložištích radioaktivních odpadů. Pomocí multibariérového systému lze v úložištích zajistit radiační ochranu osob a životního prostředí po dostatečně dlouhou dobu.

Bezpečnostní rozbory a mimořádné události

Dodržení požadavků radiační ochrany se prokazuje v bezpečnostních rozborech, které jsou součástí bezpečnostní zprávy. Vypracování bezpečnostních rozborů má několik fází. Specialisté nejprve shromáždí všechna dostupná data o úložišti:

  • informace o uložených odpadech (radionuklidové složení, způsob zpracování, rychlost rozpadu obalů a uvolnění radionuklidů);
  • informace o konstrukčním řešení úložiště (betonové jímky na povrchu, podzemní dílo);
  • data o místních klimatických podmínkách, hydrologických a hydrogeologických podmínkách v dosažitelném okolí.

Některá z těchto dat jsou známa přesně, například tloušťka a materiál obalu, v němž je odpad uložen. Jiná však nemohou být tak jednoznačně určena a pohybují se v určitém rozmezí. Příkladem může být velikost pukliny ve stěně úložiště, kterou by se k uloženému odpadu mohla dostat voda. V takovém případě se pro vypracování bezpečnostních rozborů vyberou vždy pesimistické hodnoty (uplatňuje se takzvaný konzervativní přístup).

Následně se podle pravidel doporučovaných Mezinárodní agenturou pro atomovou energii vytipují události, ke kterým v úložišti může dojít nebo které ho mohou ovlivnit zvenčí. Jedná se jak o běžné procesy spojené s fungováním úložiště, tak i o události málo pravděpodobné či zcela hypotetické (např. pád letadla do prostoru úložiště).

Na základě těchto informací se sestaví možné scénáře, které by mohly vést k uvolnění nebezpečných látek do životního prostředí. Pro každý uvažovaný scénář se stanoví maximální množství radioaktivních látek, které by mohly uniknout. Jde například o množství, které by se mohlo uvolnit do podzemních vod, vzduchu, půdy a vegetace. Zároveň se připraví havarijní plán, kde je uveden postup likvidace následků mimořádné události.

Součástí bezpečnostních rozborů je i hodnocení bezpečnosti pracovníků v provozním období úložiště a hodnocení následků mimořádných událostí. Radiační následky hodnocených scénářů se vyjadřují dávkami ozáření osob. Maximální dávky, které mohou pracovníci a obyvatelé žijící v okolí úložiště obdržet, aniž by to ohrozilo jejich zdraví, jsou stanoveny zákonem. Z těchto důvodů se odvozují z výsledků bezpečnostních rozborů limity a podmínky bezpečného provozu úložiště a podmínky, které musí radioaktivní odpady, resp. obalové soubory splňovat, mají-li být přijaty do úložiště (podmínky přijatelnosti). Limitem je např. maximální aktivita jednotlivých radionuklidů v obalovém souboru, v jímce nebo v celém úložišti. Tyto limity a podmínky jsou navrženy v bezpečnostní zprávě a schvalovány Státním úřadem pro jadernou bezpečnost.

Monitorování úložišť

Na základě požadavků radiační ochrany pracovníků a okolí úložišť je povinností SÚRAO jednotlivá úložiště monitorovat. V pravidelných intervalech pracovníci SÚRAO odebírají vzorky vod z okolí a důlní vody z úložišť. Akreditované laboratoře pak provedou analýzy, při kterých měří obsah radionuklidů. Stejně tak se pravidelně sleduje ovzduší úložiště. Všechny osoby vstupující do úložiště musí mít také osobní dozimetr pro sledování dávky záření.

Výsledky analýz a měření SÚRAO eviduje a porovnává s předepsanými limity. Kontrolu provádí Státní úřad pro jadernou bezpečnost v rámci pravidelných inspekcí v úložištích. Jaké veličiny a radionuklidy se sledují, četnost odběrů i odběrová místa stanovuje program monitorování pro každé úložiště zvlášť.