Úložiště Richard

Úložiště se nachází v bývalém vápencovém dole u Litoměřic

Úložiště leží nedaleko Litoměřic a nachází se v jedné části Richard II, podzemního komplexu bývalého vápencového dolu. Od roku 1964 se zde ukládají tzv. institucionální odpady.

Tyto odpady vznikají ve zdravotnictví, průmyslu, zemědělství či výzkumu. Jde například o vyřazené radioaktivní zářiče jako požární hlásiče či hladinoměry, dále také kontaminovaná suť, plasty a papír.

Kapacita a rekonstrukce

Úložiště Richard prošlo v minulých letech rekonstrukcí. Jejím cílem bylo zajistit dostatečné ukládací kapacity do budoucna, dosud nepoužívané prostory úložiště byly upraveny do podoby ukládacích komor a přístupových chodeb. Úložiště samotné se ale nerozšířilo nikam mimo své původní hranice.

Celkový objem využívaných prostor byl rekonstrukcí navýšen o další komunikační chodbu a pět nových ukládacích komor. Kapacita ukládacích komor je nyní 12 500 m3. Volné místo je dostačující pro dalších 10 let provozu úložiště.

Monitorování úložiště

Abychom si byli jisti, že je úložiště bezpečné a nemá negativní vliv na své okolí, pravidelně jej monitorujeme. Monitorují se ukazatele dlouhodobě sledující stav horninového masívu a rovněž radiační situace v samotném úložišti i v jeho okolí. Na pracovišti v podzemí provádíme odběry vzorků důlních vod, které akreditovaná laboratoř následně analyzuje. Odebírají se stěry z podlah, sledují se pracovní pomůcky i dopravní prostředky.

Soustředíme se také na okolí. K monitorování úložiště slouží například systém vrtů, ze kterých se pravidelně odebírají vzorky. Sledujeme také vzorky z litoměřické čističky odpadních vod i z Labe. Souběžně s nedávnou rekonstrukcí vznikl i projekt retence důlních vod. Vody z úložiště, zachycované v drenážní jímce, cirkulují v rámci vodních prvků-potůčku a jezírka, v areálu úložiště. Instalovány byly i nové havarijní nádrže, ve kterých by se případně shromáždila kontaminovaná voda.

Historie, vápencový důl a továrna

Už od první poloviny 19. století se pod vrchem kopce Bídnice těžil vápenec. Pro důlní těžbu tady bylo optimální prostředí, a proto zde již tehdy vznikly hned tři samostatné vápencové doly. V letech 1943 − 1944 si nacisté kvůli utajení vybrali místo pro podzemní tovární výrobu firmy Auto Union A. G. Chemnitz a koncernu Osram. Stavba výrobních prostor v podzemí dostala krycí jméno Richard, někdy byla továrna označována i jako B 5. Na rozsáhlém stavebním projektu pracovali uvěznění horníci, zedníci, betonáři, elektrikáři, instalatéři a další řemeslníci. Ti byli na stavbu dopravováni z pracovního tábora v Litoměřicích, část z nich i z nedalekého Terezína. Zcela dokončit se podařilo jen několik výrobních hal pro koncern Auto Union. Po válce zůstalo podzemí v různém stádiu stavebních úprav. Od zcela dokončených výrobních hal až po chodby, kde teprve probíhaly rozšiřovací hornické práce.

V roce 1945 zde Čížkovické cementárny a vápenky obnovily těžbu vápence. Během dalších 15 let vznikl rozsáhlý komplex chodeb navazující na část Richard I. Používaný způsob těžby byl však mnohem dražší než v otevřeném lomu a těžba byla ukončena. O alternativním využití všech tří dolů se uvažovalo už v padesátých letech 20. století. V roce 1959 padl jeden z prvních oficiálních návrhů využít důlní komplex Richard II k ukládání radioaktivních odpadů. O pět let později, tedy v roce 1964 se plán stal skutečností. Významným milníkem v historii úložiště Richard je i rok 1976. Tehdy vznikla Chráněná krajinná oblast České středohoří. Ta mimo jiné zahrnuje i území všech tří dolů Richard, tedy i Richard II, kde již více než 50 let funguje stejnojmenné úložiště radioaktivních odpadů. Vznik CHKO dokazuje, že úložiště nemá negativní vliv na přírodu ani na člověka.

V letech 2005−2007 se v úložišti Richard uskutečnil mezinárodní projekt EC Phare. Několik ukládacích komor bylo zrekonstruováno a zaplněno odpady, které pocházely z prvních desetiletí provozu úložiště. Poté, co byly obalové soubory zkontrolovány a některé z nich zabaleny do nových obalů, byly jednotlivé komory zality speciálně navrženou betonovou výplní. Unikátnost navrženého řešení spočívá v tom, že kolem tělesa s odpady uzavřenými v betonu  byla ponechána mezera vyplněná štěrkem. Případný průsak vody do úložiště by byl tímto důmyslným systémem sveden do drenáže umístěné v podlaze komory. Drenážní systém ústí do kontrolních nádobek, které jsou pravidelně kontrolovány. V kontrolní jímce jsme od té doby nezaznamenali vodu.

Zkušebna obalových souborů

Součástí úložiště Richard je certifikovaná zkušebna obalových souborů a radioaktivních látek zvláštní formy. Jde o jedinou takovou zkušebnu v České republice.

Jak probíhá testování ve zkušebně? Obalový soubor musí zvládnout řadu náročných testů, například volný pád na ocelovou desku až z 9 metrů, zatížení pětinásobkem své váhy po dobu 24 hodin, pád na ocelový trn nebo pád 500 kg těžké ocelové desky. Po mechanických zkouškách je obalový soubor podroben tepelné zkoušce. Po dobu 30 minut musí odolat plamenu o teplotě 800 °C.

 

ÚRAO Richard