Radioaktivita a radioaktivní odpady

Co je to radioaktivita a proč vznikají radioaktivní odpady?

Radioaktivita je jev, při kterém dochází k samovolné přeměně nestabilního atomového jádra na jiné jádro. Během tohoto procesu se uvolňuje vysokoenergetické radioaktivní záření.

K radioaktivní přeměně může docházet spontánním štěpením u prvků s nestabilními atomovými jádry. Takové prvky nazýváme radionuklidy. Na Zemi jsou typickými radionuklidy například atomy uranu (235U a 238U) nebo thoria (232Th). K radioaktivní přeměně může rovněž docházet jadernou reakcí při kolizi s jinou částicí. Může se jednat o štěpnou reakci, při které se jádro po dopadu subatomární částice rozpadne na jádra lehčích prvků, nebo o jadernou fúzi, při které dochází naopak ke slučování lehčích jader. Změní-li se počet protonů v jádře, dojde ke změně prvku.

Radioaktivitu objevil v roce 1896 Henri Becquerel. Zásadní přínos v této oblasti měli také manželé Pierre Curie a Marie Curie-Skłodowská. Shodou okolností je jejich výzkum spjatý s uranovými doly u Jáchymova, kde se dnes nachází úložiště radioaktivních odpadů Bratrství. Objev radioaktivity a její pochopení otevřely lidstvu nové možnosti ve zdravotnictví, výzkumu, průmyslu i při výrobě elektřiny. S využíváním radioaktivity je ovšem neoddělitelně spjatý i vznik radioaktivních odpadů, které jsou pro člověka nebezpečné a které je proto nutné izolovat od životního prostředí.

Radioaktivní odpady jsou látky, materiály či předměty s vyšším obsahem radionuklidů, u kterých se nepředpokládá další využití a které jejich vlastník nebo Státní úřad pro jadernou bezpečnost za odpad prohlásí.

Určitému množství radioaktivního záření jsme vystaveni každý den. Záření se pro člověka stává nebezpečné jen pokud je ho příliš. V České republice je průměrná roční dávka 3200 µSv na osobu. Z toho 49 % dostaneme z radonu v domech, 17 % z půdy a hornin, 14 % z kosmického záření. 9 % tvoří ozáření přírodními radionuklidy v lidském těle. Co se týče umělého zdroje ozáření, 11 % má na svědomí medicína. Dávku záření získáme i během letu. Množství záleží na jeho délce, na výšce letové hladiny a na celkové trase. Například u pólů je radiace až 5krát silnější než kolem rovníku. Ozáření je různě vysoké napříč republikou a liší se i ve světě. Mezi místa s vysokou radiací patří např. pláž Guarapari v Brazílii nebo íránské městečko Ramsar. Pro srovnání – nemoc z ozáření se objevuje při okamžité dávce kolem 1 000 000 µSv, smrtelná dávka je čtyřikrát větší.